Martin Rosenberg začal programovat ve druhé třídě, když si vylepšil počítačovou hru, teď učí programovat své vrstevníky.
Vede kurz kódování pro děti na VŠE, který vznikl díky dobrovolnickému programovacímu klubu Coder Dojo.
„Je pozitivní vidět mladé lidi dívat se na počítač z trošku jiného hlediska než jen jako na nástroj k využívání Facebooku,“ tvrdí Tereza Heger, která pomáhá českou pobočku Coder Dojo budovat.
V malé učebně na pražské Vysoké škole ekonomické zkouší vyučující své žáky. „Jakým HTML tagem jsme v minulé lekci rozdělili kalkulačku do řádků?“ Posluchačům začne ubíhat časový limit, během něj musí na svých počítačích zakliknout správnou možnost. „To už byste všichni měli vědět,“ pokárá lektor své svěřence, když po několika vteřinách na zdi zasvítí výsledky ankety. Tím učitelem je třináctiletý Martin Rosenberg. Programování ho nadchlo už ve druhé třídě, kdy si vytvořil vylepšení počítačové hry Minecraft, a teď svoje zkušenosti předává dětem v dobrovolnickém programovacím klubu Coder Dojo.
Tady na VŠE se scházejí pravidelně každý týden, ale fungují jako nezávislé uskupení nadšenců. Po celém světě už existuje takových klubů přes 1600. Z Irska, kde před sedmi lety program vznikl, už se rozšířil do více než 75 zemí. Česko mezi ně přibylo teprve loni a dnes je v tuzemsku celkem devět klubů – kromě Prahy ještě například v Mostě, Náchodě, Ústí nad Labem nebo Frýdku-Místku. Jejich členové se v sobotu poprvé sjedou na setkání do Prahy a budou si vyměňovat zkušenosti.
Mezi lektory je Martin nejmladší, na jeho schopnostech to ale není znát. Učí své svěřence třeba to, jak si naprogramovat webovou stránku nebo vlastní hru. „Na gymnáziu, kam chodím, se programování věnujeme v hodinách informatiky všeho všudy měsíc, jinak se třeba učíme, jak pracovat ve Wordu. Stává se mi, že toho vím v informatice někdy více než učitel, a pomáhám spolužákům. Říkal jsem si, že bych mohl své dovednosti předávat i dalším dětem, podle mě to od svého vrstevníka lépe pochopí,“ vysvětluje nadaný chlapec, jak se k učení dostal.
„Napsal nám, že by rád dělal lektora a jestli nevadí, že je tak mladý. Pak jsme se sešli a překvapilo mě, jak byl nadšený a kolik toho uměl,“ vzpomíná zakladatelka klubu při VŠE Jana Tepperová. Ta přivedla jednu z prvních českých „poboček“ mezinárodního hnutí na školu poté, co si na Facebooku přečetla výzvu europoslance Luďka Niedermayera (TOP 09). S iniciativou se setkal v Bruselu a na sociální síti si posteskl, že v Česku zatím kluby Coder Dojo chybí. Tepperová tehdy s rodinou pobývala v Dánsku, a tak se rovnou zašla podívat na jednu z lekcí na univerzitě v Kodani. „Malé děti naběhly k počítačům a začaly programovat. I když jsem nerozuměla ani slovo, přišlo mi skvělé, jak jsou nadšené, a říkala jsem si, že bych chtěla pro své dva syny a pro další děti něco podobného,“ popisuje. Když se pak vrátila zpět do Prahy a na VŠE, kde pracuje, začala odbornice na daně shánět dobrovolníky, kteří by děti učili ve volném čase programovat, a oslovovat rodiče.
Martin se kódovat naučil víceméně sám, s pomocí internetu a sledování videí. Kromě toho, že si naprogramoval balíček vylepšení do hry Minecraft, aby mohl například využívat krumpáče nebo stavební bloky, pyšní se taky tím, že vytvořil aplikaci na mobil. „Už má čtyři sta stažení, jsem na to hrdý. Je to aplikace, kde si člověk může přehrát válečné písně z jugoslávské války,“ popisuje nadšeně svůj netradiční počin. „U nás ve třídě jsou totiž strašně oblíbené, asi proto, že jeden spolužák je Srb. Tak jsem vytvořil aplikaci, abychom si nemuseli hudbu pořád hledat na internetu a měli ji pěkně pohromadě,“ pochvaluje si mladý programátor.
Oba jeho rodiče jsou vědci, živí se jako chemici. Zkumavky a pipety však Martina příliš nelákají, má blíž k technice. V Ústavu organické chemie a biochemie, kde jeho rodiče pracují, ale pomáhal v technických dílnách vytvořit program pro potřeby výzkumu. A s dalším z lektorů Coder Dojo, absolventem informatiky Tomášem Voslařem, teď vyrábí tipovací program, který může sloužit například k sázkám. „Bylo by úžasné, kdyby se mi v budoucnu podařilo zkombinovat učení s programováním. Baví mě obojí,“ říká třináctiletý chlapec. Jeho starší kolega, lektor a absolvent informatiky, zase vidí možnost učit děti programovat jako cestu k nastartování vlastních lekcí, třeba i rekvalifikací pro dospělé. „Technologie jdou rychle dopředu a myslím si, že učitelé na středních školách to nestíhají a nemají kapacitu všechno sledovat,“ míní Tomáš Voslař.
Dobrovolné vyučování programování pro děti už je díky klubu Coder Dojo rozšířeno ve více než 75 zemích. Autor: Daniel Hamerník
Komunitu kolem Coder Dojo pomáhají budovat Tereza Hager a Lucie Leišová, které se sešly jako asistentky v kanceláři europoslance Niedermayera a neziskový projekt teď v tuzemsku v podstatě řídí. „Hodně nám pomohlo, že se přidali například absolventi trenérského centra Microsoftu, kteří působí buď jako lektoři, nebo takzvaní šampioni, tedy takoví manažeři. Aktivní je například i Vladana Pillerová ze Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR, která chce kroužky rozšiřovat po českých knihovnách,“ popisuje Lucie Leišová.
Přestože už existují kluby v Praze i v Brně, pozoruje prý velký zájem hlavně v menších městech, kde je větší hlad po podobných volnočasových aktivitách. Například v Ústí nad Labem nebo v Náchodě navštěvuje lekce kolem dvacítky dětí. Mentoři mají v učení volnou ruku, ale mohou se například inspirovat tím, co nabízí webová stránka celosvětového hnutí Coder Dojo, nebo se radit a vyměňovat si zkušenosti. Třeba i na celosvětových setkáních, které klub pravidelně pořádá. „Je pozitivní vidět mladé lidi dívat se na počítač z trošku jiného hlediska než jen jako na nástroj k využívání Facebooku. S technologiemi budeme žít víc a víc a potřebujeme lidi, kteří jim budou rozumět,“ míní Tereza Hager.
Zdroj: https://domaci.ihned.cz/c1-66122380-programovat-zacal-v-sedmi-ve-trinacti-uz-to-uci-mlady-vedec-se-zapojil-do-klubu-coder-dojo-pro-pocitacovou-gramotnost-deti
